Jak umřela Naše láska

Byla to Naše láska. S velkým N. Tak jsme pojmenovali bonsaj, který jsme si spolu koupili na výstavě. Naší lásce se dařilo dobře, bujně rostla a košatěla a nadešel čas změny - přesazení do většího květináče.

Teď uvidíte, že jsem v té době nebyl žádný velký zahradník. Vlastně jsem nebyl žádný zahradník.

Sehnal jsem větší květináč, kvalitní zeminu a dal se do toho. V téhle hlíně se Naší lásce bude dařit a naroste do nových rozměrů. (Přestože to byl bonsaj.) Aby to byla tutovka, odrolil jsem z kořínků starou hlínu. Představoval jsem si, že kořínky z hlíny vysávají živiny. Nedopustím, aby naše láska živořila na nějaké vyčerpané hlíně. Naše láska bude žít jako v nebi v tom nejúrodnějším. Vzal jsem sprchu a tu nevýživnou vyčerpanou hlínu jsem z kořínků osprchoval.

Zřejmě již tušíte, jak to dopadlo …

Naše láska chřadla, bledla, schla … až uchřadla, ubledla, uschla a umřela … nejen ta rostlinná, ale i ta skutečná. Byla to moje první láska.

Stejně jako rostliny mají svá pravidla růstu (a přesazují se s co největším balíkem kořenů), tak i láska má svá pravidla.

Znáte nějaké pravidlo lásky?

Doporučené čtení … Lásko, prosím, neumírej, Hovory s rostlinami