jméno

Jméno je jen označení. Pokud je jakž takž libozvučené, není důvod nad ním dumat. Co se -ová týče, je to problém pro šílené krávy. Nezáleží na jistorických důvodech, ale dnes to je vynikající pomůcka na rozlišení pohlaví. Nedávno jsem rozesílal po Anglii pár desítek emailů a nebyl jsem si vždy úplně jist zda jsem zvolil správné oslovení

příjmění

Nebo když mají manželovo i dívčí příjmení.

Viz Cimrmanův Záskok

Já jsem jednou přenášel přes močál Musilovou-Vébrovou… Znáte Musilovou-Vébrovou? Ona je jak dvě: Musilová, Vébrová!

Tenhle mi prijde lepsi,

takovej jemnej a citlivej

Pra se Ruzenka maminky: "Mami, proc se jmenuju Ruzenka?" "No to proto, ze kdyz jsi byla mala, spadla ti do kocarku ruzicka."

Pak prijde Narciska a pta se na to same, maminka odpovi, ze ji do kocarku spadl narcis.

Nakonec prijde nejmensi Cihelka, a pta se "ueeh ggg blbl ffff?!"

dobrý kameňák

nebo cihelňák....

Proč dumáte nad něčím

nad čím nikdo nepřemýšlí, co je tradicí, zvykem. A nikdo to už ani nevnímá. Náklady pro všechny zůčastněné jsou rovny nule.

P.S. Znám dokonce případ, kdy si  muž vzal jméno své manželky. A všechno v normě.

Jenom mi není jasné, co nefungovalo při vašem početí. Že by ta tradice? Příznejte se, vy jste ze zkumavky, že tak vše problematizujete.