Česká mantra - Kde domov můj?

Říká se, že stokrát nic umořilo osla. Napadá mne slovo autosugesce. Něco si tolikrát opakujeme, až tomu sami uvěříme a ono se to pak stane.

Mantra je když … někdo něco opakuje dokola. Lidé se tím snaží zavděčit anebo spojit se s různými duchovními silami, viz. například modlitba Otče náš …

Češi si zvolili za státní hymnu a tím za mantru píseň Kde domov můj.

Vždy, když je něco slavného státního, dejbože když vyhrají nějakou medaili, zpívají žebráckou píseň a ptají se celého světa, kde je jejich domov. Jakoby si neuvědomovali, že doma jsou v Čechách a na Moravě.

Jak nás pak někdo může brát vážně?

Navrhuji změnit naši státní hymnu, aby tam bylo něco jako:

To jsme my,
hrdý český národ,
máme zlaté české ručičky
a hezké holky …

O svou krásnou zemi se postaráme,
pokud by někdo chtěl prodat naše rodinné stříbro a zlato,
tak ho z parlamentu hezky svižně vykopneme,
jako žebrák skončí ten, kdo by vzal ze společného,

bez práce u nás nejsou koláče,

(následují další pozitivní, pravdivé a sebevědomé věci …)

A to je ta krásná země, země česká domov můůůj …

---

Tímto článkem nechci co nejlevněji naštvat co nejvíc lidí. Jen si uvědomuji, že myšlenky a slova v sobě mají energii. Podle toho, jak mluvíme a myslíme se nám pak děje. Můžeme si namlouvat, že Kde domov můj není původně žebrácká (nebo žebrákova) píseň.

Nestálo by za to místo žebrácké písně začít zpívat něco hrdého? Určitě se nám pak povede lépe!